Need for Speed Carbon - recenze

Čekuj moji káru vole! A ten repovej trek je fakt hustý! To jsem to ale kůl týpek co?!

Need for Speed je známá značka od EA a nyní je i velice oblíbená mezi mládeží, kvůli hustým ilégálním pouličním jízdám. Tak se Need for Speed dostalo do podvědomí všech. Máme tu tedy přirozený vývoj, od pvního Undergroundu, až po tento díl nesoucí podnázev Carbon, kdy tvůrci zkouší, kudy by se mohla značka ubírat.

Je tu jakýsi laciný příběh, kde vystupuje plno déčkových herců a modelky jako postavy v povedených ukázkách. Odjeli jste z města po jednom nepovedeném závodě, kdy všechny chytli policajti kromě vás a tak vám nikdo nevěří. Jednoduše po úvodní ukázce, která není nějak podstatná, dostanete na výběr ze tří aut a vy musíte dobýt další území, pomocí výher v závodech. Za výhry dostáváte peníze a odemykáte si nové a nové díly do tuningu. Tuning je tu velice povedený, obyčejné Alfa Romeo můžete dle své fantazie upravit na opravdu krásný sporťák. Jde o jeden z nejvíce povedených prvků ve hře. K tuningu se v průběhu recenze ještě vrátím.

Jak už jsem uvedl, cílem hry je dobýt všechna území. Město se dělí na více částí, každou drží jeden boss. K úspěchu by jste měli dobýt všechno území v té dané části. Jakmile se tak stane, boss vás vyzve na hlavní závod, pokud jej vyhrajete, můžete třeba skonfiskovat jeho auto. Dostanete jeho část města a příběh popojede o kousek dál. Typů závodů je vcelku dost. Na výběr je tu sprint (jedna velká dráha proti protivníkům, žádný okruh), okruh, závod bez protivníku na čas a drift. Drift je specifický závod, kde musíte nahrát smykováním více bodů, než protivník. Jako poslední tvůrci udělali závod s bossem jako dvojfázovou jízdu. Nejdříve jej musíte porazit v závodě na dvě kola, a následně svého soupeře předjet v nebezpečném kaňonu. Nejhorší je, že pokud selžete v kaňonu, musíte celý závod začít úplně od začátku! Osobně doporučuji hrát hru na nejvyšší obtížnost, na první dvě obtížnosti stačí ze začátku dát nitro, a pak jen závod dojedete. Zvednutá obtížnost je taky jediný prostředek, jak si prodloužit herní dobu. Hra je totiž velice krátká, a není zde důvod rozehrát hru znovu. Multiplayer možná na chvíli vydrží, ale nejde opět od nic světoborného, co se ještě na světě neukázalo.

Některé postavy ve hře slouží jako vaši spoluzávodníci. Vždy si vyberete jednoho a jsou jich tři druhy: bloker, průzkumník a tahač. Bloker blokuje vaše soupeře, průzkumník hledá zkratky a tahač se postaví před vás a "tahá vás", aby jste byli rychlejší. Tato serepetička je vcelku zbytečná už k celkové jednoduchosti a k tomu, že kromě blokera je zbytek parťáků zbytečných. U průzkumíka nestačíte rychle zatočit do zkratky a tahač vás akorát ve závratné rychlosti nasměruje do zatáčky a následné ztráty místa...

Ale jedete přece ilegální závody! Proto vás bude honit policie. Policie vás může odchytit kdekoliv a kdykoliv, dokonce i když stojíte na místě. Během závodu je to vcelku otravné. Ve hře je systém napětí. Když v jedné čtvrti jezdíte příliš dlouho, zvýší to úroveň napětí a policie vás bude otravovat na každém kroku. Proto se musíte na chvíli přesunout a jiné místo, než se daná situace uklidní. Samotné honičky mimo závod už jsou ale zábavné, i když tu neexituje absolutně žádný systém poškozování. Můžete narazit do policejní blokády, a zatímco vy ve 300 km/h rychlosti prosvištíte, policejní káry se rozletí všude kolem. Jediné, co se na vašem autě ničí, je pouze lak. I když je tato hra absolutní arkáda, auta se chovají vcelku rozumě. Od Undergroudu docela pokrok. Tam auta "plula" nad zemí, tady plně cítíte váhu auta. Je tu rozdíl mezi např. Camarem a Lamborgini. Fyzikální hratelnost je tu tedy provedena asi tak na půl.

S tímto repertoárem by hra dost propadla. Mé hodnocení zachraňuje povedený tuning. Nová je možnost tzv. "autosculpt", která umožnuje modifikovat samotné díly pomocí posuvníků, a tak se každá úprava stává originální. Dílů je velké množství, stejně jako vinilů. Různé vlajky, ohně a další tvary můžete umístit kdekoliv na auto. Je tu i možnost se podělit o své výtvory pomocí internetu. Auto si lze i herně vyfotit a dát si ho třeba na plochu. Za takovou fotku se nebudete muset stydět - na svou dobu jsou típnuté obrázky hezky vypadající. Auta mají povedneou grafiku, nesedl mi však styl hry, kdy ve hře prostě ráno neuvidíte. Carbon je zabalen do černé tmy a to může po pár hodinách rozčilovat.

EA se snažila někde posunout svou značku. Tento pokus ale nevyšel a pokud si chce polepšit a nezabřednout na jedno místě, bude nám přístě muset naservírovat mnohem lepší závody. Pokud vlastníte Undenground 2 nebo Most Wanted, není tato hra pro vás. Tyto starší hry navíc budou v obchodech slevněné. Hra samotná není zase tak špatná, jen se evoluce značky ubrala špatným směrem.

Suma sumárum

Nové pouliční závody, kde se nějaký pokrok nekoná. Hezká grafika se dala očekávat, malá herní doba a pochybná hratelnost však ne. Hodnocení zachraňuje tuning a to, že to zase tak velký propadák není.

6/10

Hodnocení, celá čísla - novinka

Systém hodnocení: Celá čísla
Díky ohlasům a mému svědomí jsem se rozhodnul, že přejdu z procetuálního hodnocení na celá čísla od jedné do desíti. Všechna předchozí hodnocení budou zaokrouhlena. Hra by měla být taková a ne maková, a abych se nemusel stresovat kvůli jednomu procentu. Jde o jakousi evoluci mých recenzí. Proto dále pište na můj email (uvedený nahoře v horní liště)! Dále bych uvedl, které recenze si u vás vedly nejlépe a nejhůře. Stalker mi přišel zřejmě nejvíce subjektivní hodnocení, u Assassina jsem pak recenzi podle mého oživil o vtipěnjší text (slova).S tím se také stotožňuji, a budu se snažit mé chyby vylepšit.

Nejlepší: Assassins Creed
Nejhorší: S.T.A.L.K.E.R. Shadow of Chernobyl

Call of Duty Modern Warfare 2 - recenze

Soap? Mejdlo? Co to je za jméno?!

Infinity Ward jsou lidé, kteří se oddělili od skupiny, která dělá Medal of Honor. Ihned prvním dílem se la´tka 1st person stříleček z druhé světové války zvedla. Máme tu již díl šestý (pro PC pátý - třetí díl vyšel pouze na konzole), ale tento díl je součástí nové značky, která jasně vymezuje, o co ve hře půjde. Stejně jako v prvním díle Modern Warfare jde o moderní válečniství. Tato osvěžující skutečnost, která tuto značku odděluje od zatuchlých reálií druhé světové vynáší firmě dostatek peněz, aby se vyplatilo v ní pokračovat. Očekávejte béčkový příběh, vychytávky a zbraně, které jsou nyní jen v konceptech zbraňových návrhářů a adranalinem nabitou hratelnost, která vám nedá vydechnout.

Příběh navazuje naprvní díl. Tam jste vyzabíjeli celou teroristickou rodinku a mysleli jste si, že je jaderná hrozba zažehnána. Šváb pod linoleem se ale vždy najde, a tak tu máme nového chlapíka, který si říká Makarov. Ten na to jde jinak, na atomovky kašle. Místo toho se s partou vydají na ruské letiště a rozpoutají masakr. Toto je ta rozporuplná mise, díky které se vedou na internetu (i mimo něj) vášnívé diskuze. Stejně je tam i možnost misi přeskočit. Jde ale o kus příběhu a herně zajímavou misi. Je to jen hra! No a abychom se vrátili k příběhu - Rusové to svedou na Američany a přímo na USA zaútočí. Makarov si vybral ten správný čas, kdy celým světem otřásájí boje. Hrát budete, stejně jako minule, postupně za Američany a za Brity. Stejně jako předtím, i tady je (alespoň pro mne) hra zajímavější za SAS, než za Rangers. Za Amíky budete obraňovat USA, ale za SAS budete na stopě lidem, kteří tohle spackali.

Doba se pohnula. Nyní jsou v kurzu nejnovější udělátka blízké budoucnosti. Automaticky naváděné věže, osazené rotačním kulometem, kanón na transportéru, naváděný laserem a třeba zaměřovače, citlivé na teplo, takže se díky nim můžete koukat skrz dým. Novinkou je také neprůstřelný štít. Variabilita těchto prostředků smrti je rozhodně herní pozitivum.

Prostředí, ve kterém budete bojovat, je také různorodé. Kromě amerického venkova a Bílého domu se podíváte na ropnou stanici, do Brazílie a na zasněžené pláně, kudy se budete prohánět na sněžných skůtrech. Tyto, a další ozvláštňující prvky, jsou navíc propojené již zmíněnou hektickou hratelností. Ta je také velkým pozitivem, i když se na vás nepřátelé hrnou ze všech možných směrů. K příkladu nejvíce poslouží mise v Brazílii. Tam pořád zdrháte před místním gangem v brazilských Favelách. Všechny postřílíte, celou dobu utíkáte před pronásledujícími a ti vás ženou do další přestřelky. Nemůžete si být jisti, zda vás nepřítel nezaskočí ze zadu. To vás zase žene k co nejrychlejšímu vyřešení dané přestřelky. A tak pořád dokola - v nepřehlených uličkách na vás nepřítel vykoukne z jakékoliv díry, a když máte obtížnost na vyšší úrovni, budete muset hodněkrát danou sekvenci opakovat. Zvýšit si obtížnost je také jediná možnost, jak si hru prodloužit. I když to zase tak úplně pravda není. Samotná kampaň vám nevystačí na moc dlouho, za jeden den (cca 6-8 hodin) už shlédnete závěrečné titulky. To však autoři zamýšleli - udělat maximálně nabitou kampaň a zaměřit se na vylepšení multiplayeru.

V kostce: zlé jazyky nový multiplayer pomlouvají, mě jimi uváděné chyby nevadí. Objektivně je však velice špatně udělán systém serverování hry ne na servery, ale na hostitele, hráče. Nepřítomnost dedikovaných serverů (což bude vadit hlavně progamerům, kteří si kvůli tomuto nezahrají ani jeden zápas) způsobuje občasné lagování. Další chyba je v přítomnosti hackerů a cheaterů, která kvůli opravdu blbé ochraně je velice vysoká. Hru to dokáže velice znechutit. Tyto chyby vychází z pochybné politiky vývojářů, k tomuto se ale nebudeme nějak vyjadřovat, a pojďme se podívat na hratelnost multiplayeru jako takovou.

Opět tu máme povedený systém levelů, perků a různých výzev (chalenges). Vše tvůrci rozšířili. Staré perky nahradily nové, a každý má ještě navíc další level. Výzvy taky přibyly, některé byly ponechány (např. "Goodbye", kdy musíte spadnout 30 a více stop, aby jste se pádem zabili, nebo "Vandalism", ve kterém musíte zničit určitý počet aut). Zbraně jsou úplně nové, snad jen na posledním (max. level se zvýšil na 70) levelu je zmodernizovaná verze AK-74. Zbraně jsou vcelku vyvážené, a díky přídavným zařízením se dá prakticky každá s trochou fantazie využít. Přídavných věciček na zbraně jsou tuny, narozdíl od Modern Warfare 1. Kromě už viděných tu jsou kupříkladu termální optiky, senzory srdečního tepu, zápalná munice, a mnoho dalšího. Něco si přidělat můžete dokonce i na sekundární zbraně, třeba taktický nůž, díky kterému budete mít o dost rychlejší útok nožem. Nový je taky systém balíků shozených helikoptérou ze vzduchu. Jakmile dostanete tento "killestreak", musíte si dýmovnicí zaměřit místo dopadu a malý vrtulník vám to shodí ze vzduchu. Problém je, že poletucha lze zničit, stejně jako balík s bonusem lze ukradnout. Nejvíc vás naštve, když vám ukradnou třeba AC-130 (ano, lze to. A ano, je to destruktivní). Možností, jak rozsekat nebo rozstřílet svého nepřítele, je skutečně mnoho.

Autoři se zaměřili na to, na co se zaměřili a docela jim to vyšlo. Některým chybám se hra nevyhnula, ale protože v podstatě o dost vylepšila původní díl, tak si své hodnocení zaslouží. Jasný recept na dobrou hru, dojná kráva, ale na trhu nyní není žádná taková hra, která by vám napumpovala tolik adrenalinu do krve.

Suma sumárum

Mainstreamová hra s jasným cílem. Nové prvky a adrenalinová hratelnost celkově vylepšují první díl. Pokud dáte multiplayeru šanci, budete se královsky bavit po hodně dlouhou dobu.

9/10

Far Cry 2 - recenze

Co se stane, dáš-li domorodcům Afriky, kteří nikdy neviděli televizi, AK-47?

Far Cry 2 je nástupcem Far Cry. O tom však vypovídá jen název - hra změnila autora. Původní Crytek se uchýlil ke Crysis a řeč tu nyní povedeme o počinu Ubisoftu, která vyhrála licenci názvu. Koncept hry se neměl moc měnit, hra je stále 1st person střílečka s novými osvěžujícími prvky. Prosluněné ostrovy a mutanty vystřídala vyprahlá Afrika se vším, co k tomu dnes patří.

Hrát můžete za více postav, na začátku si vyberete jednu, a zbytek z výběru se poté budou vyskytovat jako NPC. Některé vám mohou pomoct, některé po vás můžou jít. Pomoc přátel, které potkáte funguje v praxi tak, že pokud umřete, kámoš vás zvedne z mrtvých a prostřílí si s vámi cestu z nebezpečí. Příběh vás může vést kupředu, ale taky nemusí, můžete si Afriku užívat podle svého. Přidat se můžete k jedné ze dvou frakcí. Jedna jsou domorodci, druzí jsou žoldáci. Pro obě strany ale budete stejně zabíjet. Na zbraně a jejich vylepšení si budete vydělávat pomocí úkolů, měna jsou diamanty.Zbraní je velká spousta, od normálních pušek a kulometů až po plamenomet a třeba po domácku vyrobenou minu, odpálitelnou a dálku. Například plamenomet poskytuje velkou porci zábavy. Tvůrci si pohráli s ohnivým elementem ve hře. Pokud něco zapálíte, oheň se bude šířit a zabíjet dál, místo vás. Samozřejmě že popelem nelehne celá mapa, ale stačí to na odříznutí cesty nepřátelům a další věci. Kombinování zbraní, fantazie a přírodních prvků je rozhodně veliká zábava a snad nejlepší věc ve hře. Můžete se třeba potichu priblížit k nepřátelskému táboru, nastražit na patřičná místa miny a pak si čapnout na blízký skalní převis. Odstřelovačkou se mrknete na situaci a miny odpálíte. Vybuchne nádrž s palivem, zapálí trávu a vy zbytek postřílíte pěkně v klidu z dálky. Jako další příklad poslouží "karavana" aut, cestující pořád stejnou cestou. Oblíhnete si na mapě kudy pojedou a opět nastřažíte miny. Schováte se do stínů tamní zeleně a pak to odpálíte. Velice krásný pohled. Další dobrý vklad vývojářů je, že Afriku udělali, jaká ve skutečnosti je. Mezi volitelnými úkoly (pokud jste v dané frakci) je třeba zničení zásob pitné vody. Každý si tam jde po krku, kromě měst se na vás nikdo nebude na nic ptát a rovnou vytřelí. Pro diamanty by zabíjel každý - a normální lidé trpí.

Nevraživost tamních obyvatel je sice realistický, ale rozhodně ne zábavný. Tady se dostávám k chybám hry. Jedete-li z bodu A do bodu B, tak se po cestě setkáte s místní milicí. Ta do vás začne ihned kropit olovo a vy je musíte všechny vyrubat, nebo rychle projet. Po každé, když takto projížíte, na ně narazíte. Nepřátelé se neustále respawnují a vy nikdy nemáte klid, a to zvlášť rozčiluje, když jedete dlouhou trasu. Ono celé tohle ježdění po rozlehlé mapě je obrovká nuda. Prostě si před sebe dáte mapu a jedete. To může trvat i hodně minut, a po cestě vás neustále otravují nenechaví nepřátelé. Další chyba zpočívá ve občasné jednotvárnosti. Nemalý podíl na tom má mnou zmiňované cestování. Další polovina zabírá monotónost úkolů. Zde to není taková chyba, jako u např. Assassins Creed, protože vše spojuje veliká variabilita soubojů. To nic nemění na tom, že typů úkolů mohlo být více.

Ale chyby nechme stranou, jen se mrkněte na tu grafiku, která celý požitek podtrhuje! Už zmiňovaný efekt ohně a kouře jakožto částicových efektů je proveden tařka dokonale. I celá příroda dýchá životem, mapa je přesně okopírovaná ze skutečnosti. Jedete a díváte se na zapadající slunce v divočině (tohle je ta světlá stránka cestování). Přitom sledujete Bizony u napajedla a připadáte si jako na safary. Jezdit můžete různými prostředky, lze se dokonce i plavit. Na výběr tu máte písečné buginy, klasické džípy a další vozítka. Pokud vám nepřátelé dopravní prostředek poškodí, můžete si jej sami opravit. A to vše sledujete svým pohledem - máte pocit, jako by jste byli vy, kdo to vše dělá. First person element je ve hře dotažen k dokonalosti, podobně jako u Mirrors Edge (i když to je trochu něco jiného).Na monitorech se nám objevilo tedy rozdílný příbuzný od Crysis. I když je od jiného studia, zdá se mi, že s Far Cry má něco o trochu víc společného.  Vsazení hry do Afriky a celá hra celkově rozhodně nebyl krok vedle - vždyť kdo by se nechtěl stát safary turistou se zbraní v ruce a pochopit, jak je tamní život těžký?

Suma sumárum
Střílečka s mnoha prvky, osvěžující hratelnost, z nichž najdeme i pár dotažených k dokonalosti. 

To ovšem nic nemění na tom, že hru za pár hodin odložíte pro stereotyp, respawn nepřátel a špatný pohyb po mapě. Na druhou stranu je to osmička velice zasloužená.

8/10