S.T.A.L.K.E.R. Shadow of Chernobyl - recenze

Hra, která nedopadla jako Duke Nuken Forever

Kolem Stalkera byla totiž kauza podobně jako u výše zmíněné hry. GSC Game World naslibovalo fanouškům, co nebylo v jejich silách. Koncept hry ale vypadal náramně, a proto se kolem hry, ještě než vyšla, vytvořil kult komunity. V zóně jste měli jezdit auty, spát a kdesi cosi. Projekt se ale vyvíjel nebezpečně dlouho a proto projekt pevně uchopil do rukou distributor THQ. Do Ukrajiny poslali svého člověka, a ten řekl, co ano a co ne. Nerealizovatelné nápady se hodily do koše a Stalker konečně spatřil světlo světa. Jestli je to dobře, či nikoli posoudím v následujících řádcích. Nebudu vás dlouho napínat - je to dobře. Ale abych začal nějak popořádku, začněme od začátku.

Ukrajinci mohli vyvrhnout do světa prakticky cokoliv. Od klasické first person střílečky přes survival horor až po "Oblivion s puškami" (oblíbený pojem). Ono je to vlastně tak trochu ode všeho. Tak začněme tam, kde to ve hře začalo.

V úvodní ukázce vás vezou tzv. "náklaďákem smrti", který slouží k přepravě neúspěšných stalkerů. Stalkeři jsou něco jako hledači pokladů v Zóně, která se utvořila roku 2012 kolem ukrajinské jaderné elektrárny Černobyl. Zóna ale není lunapark a turisti zde nemají místo. Stalkeři jsou většinou odsouzenci, vojáci nebo žoldáci, kteří chodí po Zóně a hledají artefakty. Tyto předměty různých tvarů a barev dokáží různé věci a jsou to zajímavě vědecké objekty. Vědci a obecně svět okolo za ně dobře platí, a to je důvod, proč se do takové oblasti vydávat. Začínáte tedy v tom smrdícím náklaďáku plném mrtvol, který havaruje. Nalezne vás jiný Stalker a vezme vás k Sidorovičovi. Sidorovič je překupník v Zóně, stejně jako Barman, kterého potkáte v pozdější fázi hry. Za vaši záchranu bude chtít protislužbu, a tak začínáte. Navíc u sebe naleznete zprávu, že máte zabít nějakého Střelce. To bude po valnou část hry vaší jedinou motivací - zjistit kdo jste, a proč máte Střelce zabít. Příběh je tedy po takových 60% hry nevýrazný, ale jakmile později nabere váhu, stane velice slušným prvkem motivace pro postup hrou. Kromě příběhu tu máme naštěstí další prvky, které se povedly ne z části, ale na plné čáře.

Atmosféra hry je úžasná. Celou hrou prostupuje šeď, která naštěstí neuspává a nemonótizuje. Stres ze smrti a drsnost prostředí vás ukotví ve světě, ze kterého se nebudete chtít vrátit i přes nehostinost kraje. Celá herní mapa je nakouskována na části. Přestup z lokace do lokace doprovází vcelku dlouhé načítání, které ruší atmosféru. Škoda, že se to autorům nepovedlo nějak optimalizovat. Je nutno dodat, že jednotlivé části jsou originální a odlišné, takže se v průběhu hry, kdy si to štrádujete napříč, nebudete nudit. Příběh vás někdy vrátí zase zpět, a vy musíte chodit zbytečně dlouho. Není tu žádný systém automatické dopravy. To má určitě své klady, ale díky malému počtu druhů nepřátel vám bude vadit, že díky dokončení úkolu se musíte vrátit o dvě, tři lokace zpátky.

Kromě lidí potkáte v Zóně domorodce. Nebudou vás mít ale rádi, protože jsou zmutovaní. Mutantů je několik, ale i přes malý počet vás neomrzí. V boji proti nim nastanou vždy unikátní situace, které se vám vytepou do paměti. Jde o zmutované zvířata, které najdete na každém kroku, ale i o všemožné potvory humanoidního typu. Jsou to kupříkladu Snorkové (mutant připomínající člověka s plynovou maskou chodící po čtyřech) a Upíři (Pokud je zdálky pozorujete dalekohledem, plíží se po okolí. Ale jakmile po vás půjdou, stanou se neviditelnými a jediné, co ve své hrůze uvidíte, jsou dvě svítící oči.). Další velký klad těchto stvůr je, že se moc v krajině nevyskytují. Pokud by byla hra americká, cpali by vám mutanty, až by vám ušima lezli. Takhle je to inteligentní hororová vložka.

Mutanty potkáte většinou na atmosférických místech, jako třeba podzemní laboratoře. Tak se ze Stalkera stává zčásti survival horor. Zóna se vás ale nebude snažit zabít pouze prostřednictvím mutantů, ale navíc jim budou asistovat i anomálie. Jako nepřátel, i jich je více druhů. V repertoáru jsou předpokládané ohnivé, toxické a elektrické anomálie. Můj oblíbený je třeba masomlejnek. Ten vás, ale klidně i nepřítele roztočí do vzduchu a následně rozprskne do okolí. Můj oblíbený moment ve hře byl, když jsem do masomlejnku nalákal zmutovaného psa. Dále se už jen stačilo dívat. Celý pohyb v herním prostoru je hlavně o přežití v této radioaktivní oblasti.

Ve hře si máte možnost vybrat, ke které frakci se přidáte. Na jedné straně je tlupa ortodoxních vojáků, kteří si říkají Povinnost. Na straně druhé jsou zhulení zločinci z frakce Svoboda. Frakce mezi sebou pochopitelně válčí, a vy se k nim máte možnost přidat. To zase spestřuje hru, ale podle mě nebyl tento potenciál využit naplno. Je tu taky volba zůstat neutrální, a přihlížet masakru, který se mezi Svobodou a Povinností odehrává.

Ale proč ten masakr nepodpořit a přidat svou ruku k dílu, že? Tedy ruku ne, spíše zbraně všeho typu. Zbraně se, dalo by se říct, dělí na stranu Varšavské smlouvy a NATO. Jsou tu klasicky ruské AKčka různých typů, Hackler und Koch MP5, GP 37 (G36) a britská IL 86. Zbraní je pochopitelně více, ale tohle jsou zbraně, které budete používat asi nejčastěji. Kromě zbraní lze na sebe navíc nahodit velké kvanto obleků. ty lze težko vyjmenovávat. Kromě klasických zbraní a obleků jsou tu navíc originální typy. Nemění se sice v podobě, ale pouze ve statistickém znázornění hodnot účinosti dané zbraně či obleku.

Podstata grafiky vystihuje devízu celé hry. Styl grafiky je temný, hrubý, ale velice dobře zvládnutý. Herní engine je trošku starší a proto si Stalkera užijete i na starších sestavách. Fyzika je udělaná správně - hlavně střelba je vcelku realistická. Vše, až na několik bugů a nedodělků, funguje jako dobře promazaný stroj. A to jsem se nezmínil o ohromné komunitě, která se kolem Stalkera tvoří. Díky tomu má hra dlouhotrvající potenciál. Tento výlet za hranice fascinující krajiny okolo Černobylu je určitě vymodleným snem nejednoho hráče. Hra tedy naštěstí vyšla a výsledek zřejmě nemohl být lepší.

Suma sumárum

Atmosférické přežití v nehostiné krajině,

kde vás hostí zabijáčtí mutanti a nepředvídatelné anomálie.

S.T.A.L.K.E.R. je skvělě vybalancovaným mixem s občasnými chybkami, které ale nemají na hru a atmosféru hry jako celek vliv.

Radioaktivita se tu podává v koncentrovaných dávkách.

9/10