Zaklínač - recenze

Kdopak by se zmutovaných zrůd bál! Máme tu Geralta se stříbrným mečem!

Výtečná Sapkowského pentalogie o zaklínači, sazazená do skutečného středověku. Středověk tu nebyl nějak přikrašlován a byl takový, jaký určitě tehdy byl - temný, lhostejný. Plný vražd, morových ran a dalších věcí, které si dnešní člověk neumí ani představit. Navíc celkově propracovaný knižní svět Zaklínači zajistilo velkou pozornost, o to více se stalo, když je nyní podle ní nyní udělána hra. Do projektu se pustil polský CD projekt RED. Samozřejmě, že Zaklínač je RPG se zaměřeným na příběh a souboje.

Ke konci ságy Geralt zemře. Nejdříve jste si měli vytvořit zaklínače vlastního, nakonec se ale autoři rozhodli o vcelku riskantní krok. Geralta v oživili a pomohli si klasickou amnézií. To není moc originální, ale jinak než touhle cestou si zřejmě CD projekt pomoci nemohl. Přicházíte na Kaer Morhem - staré a rozbořené hradiště zaklínačů. Než si stačíte se všemi pokecat, na hrad zaútočí nějací zlosyni. Po odražení útoku to zaklínači nemohou nechat jen tak. A proto se rozdělí na všechny světové strany. Vy následujete osud Geralta a jeho první kroky vedou do podhradí města Wizimy. Tu tvůrci vymodelovali podle Krakowa a Prahy.

Celý středověk ve hře vypadá prostě uvěřitelně. A nejen podoba, i celkové chování postav a atmosféra. Hned v podhradí potkáte kupříkladu kněze, který ze svého postavení mačká, jak jen může. A ve Wyzimě to uvidíte ještě jasněji. Dělí se totiž na chudinskou čtvrť s hospodou a hrdlořezama, na okolí kolem kláštera s dírou na mrtvoly zasaženou morem. Můžete se ještě podívat do gheta, kde jsou odděleni někteří elfové a trpaslíci. Geralt je ale taky jiný, je to mutant (zaklínači mají větší schopnosti než lidé a prošli různými mutacemi pomocí lektvarů), a proto se na něj lidé dívají skrze prsty. Tímto důvodem s nelidmi soucítíte. Nebo vlastně taky nemusíte. Máte mnoho možností na výběr.

Jakékoliv rozhodnutí ovlivní váš průchod hrou. Rozhodnutí jsou ale zaobalená v nejistých odpovědích. Zdánlivě dobrá volba se může lehce obrátit proti vám. Někoho necháte zabít, a buď se ukáže, že jste udělali dobře, nebo špatně. To ale nemůžete vědět a odpověď vás může dohonit v tom nejhorším možném okamžiku, kdy potřebujete pomoci. Obecně se můžete profilovat jako neutrál (což je vlastně i podle knihy, zůstat za každou cenu neutrální), být v Řádu planoucí růže a pořádat hony na nelidi. K odboji nelidí se můžete naverbovat skrze Scoiatel (česky "Veverky"), což jsou divocí elfové bojující za práva nelidí (moje volba). Velice dobrá je podoba a profil těchto elfů. Vůbec nejde o nějaké elegantní stvoření v stříbrně protkaných hábitech. Jediná podoba je snad jen ve špičatých uších. Tito divoši jsou drsní a nebojí se prolét hektolitry krve, aby dosáhli svého. Další dobrý prvek podoby tamního středověku.

Kromě reálnosti je ale ve hře kus fantasy. I když jen tzv. "low". To znamená, že fantasy prvek je velice dobře a citlivě zakomponován. Máme tu mágy a různé potvory, které budete mydlit nejčastěji. Druhů je velká spousta a všechny se vám pěkně zapisují do zaklínačského deníku. Ten je velice povedený a pěkně udělaný. U každé potvory máte popis, obrázek, místo výskytu a co na ně nejvíce platí. Takové informace se vám budou hodit při stopování a následném zabíjení. Ve městech naleznete různé nástěnky pro zaklínače. Náplní jsou většinou typu "Zabij deset Bazilišků", ale jsou tam i speciální mise na speciální potvory. Ty jsou mnohem tužší, než jejich soukmenovci. Po dokonání si trofej (hlava nebo pařát např.) naháknete na hák, který se vám houpe u pasu. Kromě zrůd v deníku naleznete i postavy, které v průběhu hry naleznete.

Ve hře potkáte spoustu postav, které se nachází i v knihách. Autoři se ale nebáli, a přidali tam i postavy vlastní. Nejsou samozřejmě tak propracované, ale stačí to na to, aby byly uvěřitelné. Z knižních postav se můžete kupříkladu potkat s medičkou Shani, která dostane o kus více prostor než v knize. Doprovázet vás bude básník Marigold a kouzelnice Triss Ranuncul. S postavami si užijete během hry nejedno postelové dobrodružství. Sex není přímo zobrazován, ale je zobrazen symbolicky sbíraním karet s polonahými ženštinami, kterým zlomíte srdce. Vraťme se ale k těm potvorám, kterými se budete muset dostat na kobylku.

Potvory můžou být i klidně lidé. Na lidi si nesete normální ocelový meč, na příšery pak meč stříbrný. To je v rozporu s knižní předlohou, ale herně to funguje na výbornou. Boje patří mezi nelepší prvky hry. Takové souboje jste ještě nezažili, jsou uvěřitelné a krásně rozpohybované. Tvůrci totiž použili techniku Motion Capture. Do studia nahnali skutečné šermíře a ti se činili. K bojům samotným - máte na výběr, kromě mečů, i různé tecniky boje. Rychlý, silný a skupinový. Později většinou poznáte, na jakou situaci daný styl použít. Nejvíce jsem používal rychlý, ale jde spíše o to, do jakého stylu si nahážete bodíky v povedeném skill systému.

RPG systém funguje taktéž na jedničku. Když uděláte novou úroveň, musíte si pomeditovat. Meditovat můžete u ohništích (které si můžete zapálit křesadlem, nebo znamenín - viz níže), nebo v hospodě. Kromě regenerace a namíchání dryáků si zde totiž naházíte potřebné body do jednotlivých schopností. Jde o již zmíněné styly boje, ale i znamení. Kromě máchání mečem a vaření pro zaklínače tolik potřebných lekvarů umí náš šedovlasý bojovník i pár primitivních kouzel, kterým se říká znamení.

Tyto esa z rukávu mají různý charakter. Aard je vzdušné kouzlo, které všechny protivníky v dosahu odhodí stranu. Poté je lze na zemi snadno dorazit jedním z nechutných fatalit. Ignis je ohnivé kouzlo, které nepřátele zraní a následně je i zapálí, takže působí poškození i postupně během boje. Tyto dvě kouzla budete asi používat nejčastěji, Aard na lidi a Ignis na zrůdy. Dále tam je ještě znamení, které vykouzlí past (Yrden) a kouzlo, které kolem vás na chvíli vytvoří nepropustnou bariéru (Quen), takže máte na chvíli čas si vypít nějaký ten léčivý nápoj. Poslední je znamení Axie, pomocí kterého si můžete ze zapřísahlého protivníka udělat přítele. Aspoň na chvíli. Dokonce i jednoho z hlavních záporáků můžete během boje překonvertovat! Jaká je to potom legrace a hlavně usnadnění si tuhého boje. Ze začátku si pečlivě zvolte, jakým stylem budete bojovat. Já jsem si vše naházel do Aardu a Ignise a s tím jsem si vystačil celou hru. To ale neznamená, že vy by jste nemohli využít i jiná zaklínadla a zkusit jiný postup příběhem. To, různá rozhodnutí a profilace charakteru nabízí možnosti více průchodu hrou a proto se nebojte rozjet hru znovu.

Dnes je i na trhu takzvaná rozšířená edice, kde kromě příběhu najdete i menší dobrodružství. Takže další přidaná hodnota navíc. To způsobuje i opravdu velkou dobu, než shlédnete závěrečné titulky. Někoho může herní doba 60 hodin zarazit a hru ani nedohraje (což se stalo dvěma známým), ale u mě se to nestalo. Hlavně příběh je to, co hru a vás žene kupředu.

Zatím byla kritika více než pozitivní. Chybky tu jsou, ale ne takové, aby nějak zásadně ovlivňovali hratelnost. Chyba je například vcelku malá variabilita prostředí. Moc se toho vymyslet nedalo, ale v například v bažinách strávíte až moc času. Wyzimu budete procházet postupně, po jednotlivých částech, takže i to město se vám tak neokouká. Toto není až zas tak chyba, najdeme zde asi tak jeden příklad a to jsou ty bažiny. Později se dostanete na jedny bažiny, které jsou více zatopené, ale bude vám to připadat hodně podobné. Do ne moc originálních úkolů pro zaklínače vás nic nenutí. Jsou využitelné, pokud potřebujete peníze a aspoň jde o motivaci pro mlácení příšer. Druhou chybu snad jen spatřuji v malém počtu věcí, které lze obléct a celkovou variabilitu předmětů. Obleky vystřídáte postupně pět (základní, pak skoro stejně vypadající a jinak podle vaším průchodem hrou brnění elfské, neutrální a brnění řádu).

Tady ale nejde o RPG typu Diablo. Jde o decentí a inteligentní hru pro dospělé, zaobalenou do světa Sapkowského, dobrého příběhu a výborně promazaných herních mechanik. I na grafiku si nemůžu stěžovat. Jak jsem si říkal, jestli někdy dám absolutní hodnocení, tak tahle hra si jej i objektivně zaslouží - před dohráním hry jsem neměl o zaklínači ani páru, až později jsem si Zaklínače přečetl. Takže těch "10/10" hře dám i s doporučením, aby jste ji vyzkoušeli a knihu si přečetli také.

Suma sumárum

Dospělá hra s temným středověkem a propracovaným světem.

Skvělé souboje, rozhodnutí a další prvky hry jsou taktéž udělány s řemeslnou precizností.
Za délku a znovuhratelnost hry musím taktéž poláky pochválit.

A pozor na mutanty!

10/10

Assassins Creed - recenze

Je libo L´Parkour ve středověku?

A máme tu dlouho očekávanou hru od Ubisoftu. Slibovala nám revoluci v pohybu po rozlehlých lokacích, nového prvku davové inteligence a dalších věciček, které osvěžují hratelnost. Jde o zabíjení v kulisách středověkých měst a pouští. Hrát budete za Altaira, vraha z tajemného společenství vrahů, které se snaží o jakousi rovnováhu na světě. Proti nim stojí Templářký řád. Začněmě tedy klasicky příběhem.

V úvodní příběhové sekvenci přijdete o vše: reputaci, zbraně a schopnosti. Porušili jste všechny zásady bratrestva vrahů. Projdete očišťovacím obřadem - cechmist vás symoblicky zabije a zase oživí. Po této ceremonii vám dá cechmistr nejdůležitější úkol: zabít devět nepohodlných templářů. Ale pozor! Tohle je jen jedna příběhová linka. Už v menu si všimnete, že celkový design nevypadá na tředověkou hru. Různé futuristické prvky ruší celkový dojem ze hry. Hlavní linka, kterou ale budete spíše vnímat na pozadí se odehrává v budoucnosti. Vědci vynalezli stroj, který oživuje vzpomínky předků pomocí DNA. Tuto skutečnost jsem ale bral jako zbytečnost, a říkal jsem si, kdy už se zase budu moct napojit do Animusu (to jest ten přístroj) a konečně okusit můj oblíbený středověký věk. Na druhou stranu si tvůrci vytvořili dobrý most na překlenutí příběhu dalších zamýšlených dílů.

Budoucnost ale nechme stranou a vcucněme se do krásného dálného východu. Vraždit budete postupně v reálně vymodelovaných městech Acre, Damašku a Jeruzalémě. Města propojují cesty pouští, kudy budete klusat na statných ořích. Ze začátku si budete muset metropole objevit a jízda na koni se stane nutností. Později se ale na celý tento prvek vybodnete, protože pohyb po městě je stejně nejzajímavější.

Takové možnosti pohybu, jako v Assassins Creed, nemáte v žádné jiné hře. Lézt lze po každém domě, chytnout se můžete za úplně každý čudlík na zdi. Tak se dostanete tam, kde přesně potřebujete. Bránit vám v tom však budou stráže, na střechách pak lučišníci. Musíte si dát pozor, aby jste stráže nevyprovokovali zbytečným lezením po barácích na tržišti, kde jste všem na očích. Ti na vás mohou začít házet kameny, kterými se Altaira budou snažit shodit ze zdi. Naštěstí náš vrah umí prosvištět po domech podstatně rychleji a šikovněji, než stráže. Moc s realitou si nezadá schopnost rytířů zakutaných v brnění lézt po žebřících a skákat po střechách skoro jako Altair. Další problém můžou být i civilisté. Na tržišti ve vysokém sprintu zcela určitě zakopnete o něčí nohu a máte po vysmátém výrazu v obličeji. Ještě že nevymizela čestnost a jestliže někomu na ulici pomůžete před strážema, při útěku následovatele zdrží. Dav je vrtkavý a vy si musíte rozmyslet, jak se v něm budete chovat. Když do lidí budete vrážet a schazovat je, může to lehce upozornit nepřátelsky naladěné stráže. Pokud se vám ale podaří strážím zmizet z očí, musíte urychleně zalézt do nějakého úkrytu, kde své zdrhání zakončíte. Může jít třeba o obyčejnou lavičku, nebo partu mnichů, mezi kterými díky podobnosti obleku docela zapadnete. Nejčastěji vás stráže budou stíhat za vraždy, které jsou náplní vašich úkolů.

Jak se k úkolu postavíte, je vaše věc. Můžete cíl odrovnat pěkně na veřejnosti a pak se poprat s klidně dvaceti rytíři (pokud to zvládnete). Nejuspokojivější metoda je však v rychlosti zarazit tajnou dýku, kterou máte pod useknutým prstem na levé ruce, oběti přímo do spánku a jako blesk odskákat po střechách. Ale ne vždy vám hra tuto možnost nabídne, zřejmě aby vás donutila vůbec před strážemi zdrhat, což je docela zábavné, ale neměla by to být jediná možnost (i když to vyplívá z dané situace a místa, kde se oběť nachází). Hlavních cílů je děvet, a někdy jde o honičku zakončenou masakrem (protože při honičce s obětí se na vás nabalí všechno, co má ve městě meč) nebo častěji o hádanku, jak se k oběti dostat. Většinou přehopsáte přes stráže nebo se skryjete k mnichům.

Ono vůbec kráglování nepřátel je zábavná věc. Na párty si můžete vzít již zmíněnou tajnou dýku, klasický meč, obyčejnou dýku a vrhací nože. Zamrzela mě jen nepřítomnost kuše, která se vyskytuje v úvodní ukázce. Každou zbraň použijete v jiné situaci. Na lučišníky (pokud si vás všimnou) použijete vrhací nože, které jsou mimochodem velice efektivní, a na klasické nepřátele pak dýku nebo meč. Dýka se překvapivě nejvíc hodí na větší skupinu nepřátel. To ale stejně vyjde na stejno, nejekfivnější je stejně čekat v obraně, a pak zmáčknout v pravou chvíli protiútok. S tímhle způsobem prakticky nelze prohrát, i když se to samozřejmě stává (hra není nějak přehnaně lehká). Nic ale nemění na tom, že boje jsou krásně provedené, dobře se ovládají a budou vás bavit po celou hru.

Další věc je, jestli u hry celou dobu vydržíte. Největší problém vězí v přílišném stereotypu. Každá z devíti hlavních misí začíná takhle: Zajdete do místního ústředí, tam prokecnete tamního vraha a ten vám poradí, kde začít vaše pátraní po oběti. A vy tam přijdete, občas si něco odhalíte vylezením na věž (což je ale paráda), uděláte tři úkony (někomu něco ukradnete, uděláte pro neznámého neschopného vraha úkol, pošpehujete dva mluvící týpky nebo někoho začnete sledovat a pak z něho ve stínech vymlátíte informace a zbavíte se ho). Po tomto pořád se opakujícím maratonu (nic se nemění, ani skladba miniúkolů) zajdete znovu na ústředí, tam vám dají požehnání a pírko, které po dobře odvedené práci smočíte v krvi cíle. Tato část se opakuje před každým mordováním. Já osobně jsem hru hrál na dvakrát (měl jsem savy), takže si představte, že jde o velkou překážku. Samotné vraždy už jsou velice zábavné (jsem normální) a odlišné. Radím u hry ale vydržet, konec Assasins Creed je dobře odvedený a v následném druhém díle budete aspoň v obraze.

A co grafika? Ta je odvedená na jedničku. Jakmile vystoupíte na věž a následně se rozlédnete po pěkně odvedených lokacích, zatají se vám dech. Modely postav a jejich pohyb je stejně tak odvedený, jako celá grafika. Vše je udělané do posledního detailu. Za tohle půjdou bodíky nahoru.

Tento díl dopadl i přes reklamní masáž docela dobře. Ale jen docela. I tak se může s odřenýma ušima řadit mezi hry opravdu dobré. Snad se tvůrci poučí, a druhý díl bude tip ťop. Takhle to je "jen" 8. To ovšem neznamená (je to hra, která dostala zatím mé nejmenší hodnocení), že by byla špatná. Jen prostě nedosahuje takových kvalit, jako třeba mnou prvně recenzovaný Fallout.

Suma sumárum

Dobře odvedená práce s novými prvky.

Boje, zabíjení a grafika jsou nejlepší stránky hry.
Hodnocení však kazí některé chyby a velký stereotyp.
8/10

S.T.A.L.K.E.R. Shadow of Chernobyl - recenze

Hra, která nedopadla jako Duke Nuken Forever

Kolem Stalkera byla totiž kauza podobně jako u výše zmíněné hry. GSC Game World naslibovalo fanouškům, co nebylo v jejich silách. Koncept hry ale vypadal náramně, a proto se kolem hry, ještě než vyšla, vytvořil kult komunity. V zóně jste měli jezdit auty, spát a kdesi cosi. Projekt se ale vyvíjel nebezpečně dlouho a proto projekt pevně uchopil do rukou distributor THQ. Do Ukrajiny poslali svého člověka, a ten řekl, co ano a co ne. Nerealizovatelné nápady se hodily do koše a Stalker konečně spatřil světlo světa. Jestli je to dobře, či nikoli posoudím v následujících řádcích. Nebudu vás dlouho napínat - je to dobře. Ale abych začal nějak popořádku, začněme od začátku.

Ukrajinci mohli vyvrhnout do světa prakticky cokoliv. Od klasické first person střílečky přes survival horor až po "Oblivion s puškami" (oblíbený pojem). Ono je to vlastně tak trochu ode všeho. Tak začněme tam, kde to ve hře začalo.

V úvodní ukázce vás vezou tzv. "náklaďákem smrti", který slouží k přepravě neúspěšných stalkerů. Stalkeři jsou něco jako hledači pokladů v Zóně, která se utvořila roku 2012 kolem ukrajinské jaderné elektrárny Černobyl. Zóna ale není lunapark a turisti zde nemají místo. Stalkeři jsou většinou odsouzenci, vojáci nebo žoldáci, kteří chodí po Zóně a hledají artefakty. Tyto předměty různých tvarů a barev dokáží různé věci a jsou to zajímavě vědecké objekty. Vědci a obecně svět okolo za ně dobře platí, a to je důvod, proč se do takové oblasti vydávat. Začínáte tedy v tom smrdícím náklaďáku plném mrtvol, který havaruje. Nalezne vás jiný Stalker a vezme vás k Sidorovičovi. Sidorovič je překupník v Zóně, stejně jako Barman, kterého potkáte v pozdější fázi hry. Za vaši záchranu bude chtít protislužbu, a tak začínáte. Navíc u sebe naleznete zprávu, že máte zabít nějakého Střelce. To bude po valnou část hry vaší jedinou motivací - zjistit kdo jste, a proč máte Střelce zabít. Příběh je tedy po takových 60% hry nevýrazný, ale jakmile později nabere váhu, stane velice slušným prvkem motivace pro postup hrou. Kromě příběhu tu máme naštěstí další prvky, které se povedly ne z části, ale na plné čáře.

Atmosféra hry je úžasná. Celou hrou prostupuje šeď, která naštěstí neuspává a nemonótizuje. Stres ze smrti a drsnost prostředí vás ukotví ve světě, ze kterého se nebudete chtít vrátit i přes nehostinost kraje. Celá herní mapa je nakouskována na části. Přestup z lokace do lokace doprovází vcelku dlouhé načítání, které ruší atmosféru. Škoda, že se to autorům nepovedlo nějak optimalizovat. Je nutno dodat, že jednotlivé části jsou originální a odlišné, takže se v průběhu hry, kdy si to štrádujete napříč, nebudete nudit. Příběh vás někdy vrátí zase zpět, a vy musíte chodit zbytečně dlouho. Není tu žádný systém automatické dopravy. To má určitě své klady, ale díky malému počtu druhů nepřátel vám bude vadit, že díky dokončení úkolu se musíte vrátit o dvě, tři lokace zpátky.

Kromě lidí potkáte v Zóně domorodce. Nebudou vás mít ale rádi, protože jsou zmutovaní. Mutantů je několik, ale i přes malý počet vás neomrzí. V boji proti nim nastanou vždy unikátní situace, které se vám vytepou do paměti. Jde o zmutované zvířata, které najdete na každém kroku, ale i o všemožné potvory humanoidního typu. Jsou to kupříkladu Snorkové (mutant připomínající člověka s plynovou maskou chodící po čtyřech) a Upíři (Pokud je zdálky pozorujete dalekohledem, plíží se po okolí. Ale jakmile po vás půjdou, stanou se neviditelnými a jediné, co ve své hrůze uvidíte, jsou dvě svítící oči.). Další velký klad těchto stvůr je, že se moc v krajině nevyskytují. Pokud by byla hra americká, cpali by vám mutanty, až by vám ušima lezli. Takhle je to inteligentní hororová vložka.

Mutanty potkáte většinou na atmosférických místech, jako třeba podzemní laboratoře. Tak se ze Stalkera stává zčásti survival horor. Zóna se vás ale nebude snažit zabít pouze prostřednictvím mutantů, ale navíc jim budou asistovat i anomálie. Jako nepřátel, i jich je více druhů. V repertoáru jsou předpokládané ohnivé, toxické a elektrické anomálie. Můj oblíbený je třeba masomlejnek. Ten vás, ale klidně i nepřítele roztočí do vzduchu a následně rozprskne do okolí. Můj oblíbený moment ve hře byl, když jsem do masomlejnku nalákal zmutovaného psa. Dále se už jen stačilo dívat. Celý pohyb v herním prostoru je hlavně o přežití v této radioaktivní oblasti.

Ve hře si máte možnost vybrat, ke které frakci se přidáte. Na jedné straně je tlupa ortodoxních vojáků, kteří si říkají Povinnost. Na straně druhé jsou zhulení zločinci z frakce Svoboda. Frakce mezi sebou pochopitelně válčí, a vy se k nim máte možnost přidat. To zase spestřuje hru, ale podle mě nebyl tento potenciál využit naplno. Je tu taky volba zůstat neutrální, a přihlížet masakru, který se mezi Svobodou a Povinností odehrává.

Ale proč ten masakr nepodpořit a přidat svou ruku k dílu, že? Tedy ruku ne, spíše zbraně všeho typu. Zbraně se, dalo by se říct, dělí na stranu Varšavské smlouvy a NATO. Jsou tu klasicky ruské AKčka různých typů, Hackler und Koch MP5, GP 37 (G36) a britská IL 86. Zbraní je pochopitelně více, ale tohle jsou zbraně, které budete používat asi nejčastěji. Kromě zbraní lze na sebe navíc nahodit velké kvanto obleků. ty lze težko vyjmenovávat. Kromě klasických zbraní a obleků jsou tu navíc originální typy. Nemění se sice v podobě, ale pouze ve statistickém znázornění hodnot účinosti dané zbraně či obleku.

Podstata grafiky vystihuje devízu celé hry. Styl grafiky je temný, hrubý, ale velice dobře zvládnutý. Herní engine je trošku starší a proto si Stalkera užijete i na starších sestavách. Fyzika je udělaná správně - hlavně střelba je vcelku realistická. Vše, až na několik bugů a nedodělků, funguje jako dobře promazaný stroj. A to jsem se nezmínil o ohromné komunitě, která se kolem Stalkera tvoří. Díky tomu má hra dlouhotrvající potenciál. Tento výlet za hranice fascinující krajiny okolo Černobylu je určitě vymodleným snem nejednoho hráče. Hra tedy naštěstí vyšla a výsledek zřejmě nemohl být lepší.

Suma sumárum

Atmosférické přežití v nehostiné krajině,

kde vás hostí zabijáčtí mutanti a nepředvídatelné anomálie.

S.T.A.L.K.E.R. je skvělě vybalancovaným mixem s občasnými chybkami, které ale nemají na hru a atmosféru hry jako celek vliv.

Radioaktivita se tu podává v koncentrovaných dávkách.

9/10

Burnout Paradise - recenze

Konečně pořádná arkádová jízda!

Ano, konečně. A to dokonce bez trapných herců, kteří si v aktuálních Need for Speedech šáhli na dno své herecké dovednosti. Série Burnoutu byla vždy vyhrazena pro hráče na konzolích. PCčkáři mohli jen závidět krásné rozflakování aut a ryze arkádovou hratelnost. Jaká to byla legrace bourat a svištět v šílené rychlosti ve více lidech! Doufali jsme, a dočkali jsme se.

Hra nemá žádný příběh, prostě si napíšete na řidičák své jméno, dostanete auto a jedete. Vaše ježdění není ničím ohraničeno, pohybujete se na docela rozlehlé mapě města a přilehlém venkově. Omezeni jste tedy hranicemi mapy, ale to rozhodně neplatí pro město jako takové. Můžete skákat a jezdit po všemožných rampách a skokáncích, odstavných cestách, nadzemkových trasách a všude, kde vaše řidičská fantasie dosáhne. Orientace ale není moc idální. Město je z pozice řidiče ideální, ale není až zas tak ideální z pozice nějakého turisty. K nalezení té správné cesty vám má pomoci minimapa, která ale nefunguje tak dobře v závratných rychlostech. A protože město je postaveno mírně chaoticky, budete si na to muset zvyknout. Nejhorší je to v závodě, kde se musíte dostat na určité místo. Počítačem řízení protivníci samozřejmě automaticky znají tu správnou trasu (i když třeba ne tu nejkratší). Pokud vedete, je velice těžké omylem nevybočit na špatnou cestu. Tím se dostávám k módům zavodů, které se velice povedly.

Druhů je pouze pět. Máme tu klasické dostaň se z bodu A do bodu B, jízda na čas (pouze v nočních hodinách), ale jsou tu i originální módy, vyplívající ze stylu hry. Moje nejoblíbenější je tzv. "Roadrage", kde musíte v čase vymlátit určitý počet protivníků. Pak tu je nakonec klasická jízda, s tím rozdílem, že vám bude asistovat dva černé sporťáky, které se vám v tom budou snažit zabránit. Poslední je kaskadérská jízda. Tam se budete muset v časovém limitu snažit předvést co největší skoky, výkruty a další šílenosti, aby jste dosáhli bodové hranice. Typů závodů není zase tolik, ale každý si v nich přijde na své a i když jich je málo, žádný nemá chybu. Na druhou stranu se díky tomu po čase omrzí, tento problém by však měl omezit přídavný obsah (viz níže) a díky tomu i vymazlený multiplayer.

Obtížnost se postupně zvyšuje s počtem vyhraných závodů. Čím více máte výher, tím víc budete muset např. v Roadrage rozflákat více aut, v kaskadérském závodě zase nahrát více bodů, atd... Také si zlepšujete závodní licenci a získáváte další a další auta. Aut je hromada, a pokud si je odemknete, jen tak je ještě nedostanete. Po odemknutí nějakého vozidla se vám zobrazí, že vjelo do města. Po nějaké době ježdění na něj narazíte a vy ho musíte chytnout a vybourat. Pak zajedete do vrakoviště, kde máte auta na výběr a pak ho v opravovně opravit. Tyto budovy jsou rozesety různě po městě, společně s lakovnou a benzínkou na doplnění takzvaného "žhavení". Ještě než vysvětlím, co to žhavení je, musím hře vytknout, že pro každé opravení a vybrání auta musíte do zmíněné budovy. Problém je ve velké vzdálenosti, jaká je dělí, a tím se stává z těchto rutinných věcí docela nuda, navzdory zábavnosti města. No a teď k tomu žhavení. Auta se dělí ještě na tři typy: Závodní, kaskadérské a Bourací. Žhavení je klasické nitro, jen se rozděluje podle činnosti, při které se žhavení doplňuje. Závodnímu auto se doplňuje rychlostí, kaskadérskému všemožnými kousky (stačí třeba těsně minout auto v protisměru) a bourací káře se doplňuje agresivním stylem hry - bouráním, vrážením a recyklováním aut.

Ono to recyklování je vůbec krása. Jiskry odletávají, stačí jen ojet o patník a máte na autě škrábanec. Bouračky jsou ve zpomaleném záběru, kdy si můžete vychutnat rolování aut a odlátavající kusy. Grafika je opravdu na jedničku. Hudební doprovod naštěstí není složen pouze z repu, ale najde se i klasika, elektro a další žánry. I přes to se za čas oposlouchá, zamrzí nemožnost doplnit si soundtrack svými skladbami. Proto si musíte provizorně vystačit sami. I přes to bych dal za estetiku jedničku.

Auta doplňují ještě motorky, které jsou pouze na výběr dvě. Jde ale o zajímavé spestření, občas si vyrazit na dvě kola. Tvůrci slibují velký doplňující obsah, takže k již velkému počtu přibudou nová auta, motorky, a další serepetičky. Celý velký obsah a potenciál dalšího obsahu klasicky navíc rozšiřují achievmenty. Achievmenty jsou takové miniúkoly, například nazbírej 10 těsných minutí apod. Za ně dostáváte různá ocenění a spousty vychytávek, které oceníte hlavně v multiplayeru.

Na výběr máte party mód, který je určen světe div se pro zábavu na např. LAN párty. Hra je podporováná službou Windows Live od Microsoftu. Už z předchozích slov nám vyplyne, že pozornost komunity na tuto hru jen tak rychle nevystydne. O to se autoři postarají, a určitě jsme všichni zvědaví, co pro nás příště nachystají. Tenhle pojízdný masakr je totiž par excellence.

Suma sumárum

Parádní arkádové závody s obrovským potenciálem.

Toto kazí pouze problém s orientací a

postupným stereotypem v ZÁKLADNÍ verzi hry.

9/10

Fallout 3 - recenze

Bude kult Falloutu uspokojen?

Slavná a kultovní série Fallout se dostala do rukou Bethesdy, známou především svou další slavnou sérií, The Elder Scrolls. Tím si na bedra složila velké očekávání fanoušků a přísné kritiky ze strany komunity.

Celý příběh začíná vaším narozením. Matka při porodu zemře a vy máte možnost sledovat svět již z očí nedochůtčete, přes hranici 10 let, kdy dostanete svého Pip-Boye až po dospělost. Pro vysvětlení: Pip-Boy je příruční osobní počítač, který vám bude sloužit jako herní menu s inventářem, mapu a úpravou vlastností. Fallout 3 je totiž RPG a to se systémem převzatým z minula, který se jmenuje SPECIAL. Jde stejně o klasické přídávání bodíků do různých kategorií. O novinku tedy šlo tehdy u prvního Falloutu. Ale zpět ke příběhu. Ve Vaultu, což je bunkr, kde lidé přežívají a neumějí si představit život mimo něj se po vašem dospění stane neobvyklá a nebezpečná událost: uteče váš otec. A vy se chcete dozvědět, co se stalo. Po chaotickém úprku z Vaultu vaše první kroky vedou do Megatuny, jediné větší lidské enklávy. Město je vystavěno u nevybuchlé atomové bomby. Tam dostanete první úkoly. Ze začátku není hra nic moc, ale jakmile jí dáte šanci, brzy se vám bohatě odmění.

Ve hře můžete vystupovat jako dobrák, nebo zloun. již ve zmíněné Megatuně máte po pár prokecnutí možnost buď nechat bombu uprostřed města vybuchnout, nebo ji zajistit. V první možnosti si můžete vychutnat obrovitou explozi a nějaké ty penízky. Samozřejmě se pak ale připravíte o možnost obchodovat a další úkoly. V druhé dostanete spousty bodů reputace a zkušeností. Systém dobra/zla tu není takový, jako například v SW: Knights of the Old Republic. Přímo tu nedostáváte body za své rozhodnutí, ale máte občas v nabídce rozhovoru třeba přijmout nějaký "zlý" úkol nebo někoho odprejsknout apod.

Pokud někdo hrál Oblivion, okamžitě pozná engine XnGine, který je použit i v této hře. Jak systém hry, tak i celá hratelnost a gamedesign je znát ze stylu Bethesdy. Celý Fallout 3 se tedy nese v duchu určité jednoduchosti a tím i spartánské podoby podzemních levelů, kde se budete zcela určitě ztrácet kvůli nepřehledné mapě. Level například metra má i čtyři patra a je velice lehké se v nich ztratit. Venkovní lokace jsou naopak povedené, i když v nich není moc co k vidění. Proto tu není moc důvod k nějakému procházení po zdevastované přírodě a kochání se. Mě totiž herní svět připadal tak nějak prázdný i na válkou pozamenanou krajinou. Kromě Megatuny, což je ze začátku první větší liská usedlost totiž nenarazíte na žádnou společnost kromě nepřátel. Vyjímkou je město udělané ze zničené letadlové lodi, kde se sice kvůli výše zmíněnému problému špatně orientuje, ale nápad je to dobrý. Mnohem lepší, než loudání se je použít systém rychlého cestování mezi místy, které jste již navšívili. Tím se rychle dostanete do akce, kterou autoři velice dobře zvádli.

Po světě se můžete koukat buď pohledem první nebo třetí osoby. Oba styly jsou použitelné pro různé typy situací a podle způsobu, jakým hrajete. Pro tichošlápky je lepší pohled 3. osoby, pro bijce s rotačákem zase pohled osoby první. Kromě pižlání se klasickým stylem, jaký každý známe tu pro nás nově autoři udělali soubojový systém V.A.T.S. Pokud objevíte nepřítele, můžete zvolit, jestli chcete bojovat ve V.A.T.S. Zvolením se přepnete do módu, kde se vám tělo nepřítele rozseká na více částí, s procentuální šancí na zásah. Po naklikání na různé části těla se hra rozjede a začne automaticky vypočítávat různé modifikátory (vlastnosti zbraně, vaše schopnosti, jak je nepřítel daleko, atd) a velice efektně začne ve zpomaleném režimu promítat bitvu. Během ní můžou ulátávat hlavy a další končetiny. Můžete, pokud to risknete (ruka má třeba 15% na zásah), střelit nepřítele do ruky a ta mu i se zbraní ulétne do neznámo kam. Celý soubojový systém bych zařadil mezi největší přednosti hry.

S plyšovými hračkami by to nebyla žádná legrace a tvůrci se nebáli nálepky "18+". K vidění jsou různé pušky, plamenomet, rotační kulomet, prkno s hřebíkem a další hlavomlátící zbraně, atd... Lahůdkou je pak osobní odpalovač miniatomových pum, zvaný Fatboy. Krásným způsobem, vyplívající už jen z názvu "atomový" se můžete zbavit třeba tlupy supermutantů. Do tohoto mazla ale budete muset shánět munici docela obtížně, ale o to je zážitek z takové destrukce lepší. Munici obecně budete schánět po všech čertech - obchodníků moc není, pěnez taky ne. Tímto způsobem si budete každého vystřeleného náboje vážit a nebudete jen tak plýtvat, jinak vás hra prostě dostane. Zbraně se v takových drsných podmínkách kazí a proto je musíte neustále opravovat. Venku určitě najdete nějaké zrezlé zbraně, které sice jsou na první pohled lepší, ale v boji jsou pak nepoužitelné a rychle vás můžou zradit.

Hra jako celek na mě působí i přes některé výtky, které se mě ze začátku snažily odradit hrát, velice dobrým dojmem. Jak jsem již napsal, dal jsem Falloutu 3 šanci a ten mě odměnil. Vyzvedl bych hlavně super souboje, dále taky celkovou atmosféru (i když v tomhle směru spíše holduji Stalkerovi) a nakonec grafiku, kterou jsem sice během recenze nějak nevyzdvihoval, ale i přes to stojí za to. Kusy těl létají, kulky sviští, svět vypadá dobře, až na ty monotóní šedé chodby v interiérech. Někteří fanoušci možná budou nadávat, že Fallout 3 Bethsda zprasila, ale pro mne je to parádní a taky důstojná pařba.

Suma sumárum

Ze začátku může být hra nepřístupná,

později jde však o věc, která vás chytne,

a vyplivne o několik dnů později.

9/10